Sociální rehabilitace
Sociální rehabilitace, jak ji definuje zákon o sociálních službách, zahrnuje soubor specifických činností směřujících k dosažení samostatnosti, nezávislosti a soběstačnosti osob prostřednictvím rozvoje jejich specifických schopností a dovedností, posilováním návyků a nácvikem výkonu běžných, pro samostatný život nezbytných činností alternativním způsobem využívajícím zachovaných schopností, potenciálů a kompetencí. Sociální rehabilitace je poskytována formou terénních a ambulantních služeb nebo formou pobytových služeb poskytovaných v centrech sociálně rehabilitačních služeb.
Služba podle poskytovaná formou terénních nebo ambulantních služeb obsahuje tyto základní činnosti:
- nácvik dovedností pro zvládání péče o vlastní osobu, soběstačnosti a dalších činností vedoucích k sociálnímu začlenění,
- zprostředkování kontaktu se společenským prostředím,
- výchovné, vzdělávací a aktivizační činnosti,
- pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí.
Služba podle poskytovaná formou pobytových služeb v centrech sociálně rehabilitačních služeb obsahuje vedle základních činností tyto základní činnosti:
- poskytnutí ubytování,
- poskytnutí stravy,
- pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu.[1]
Další požadavky na poskytování sociální rehabilitace jsou obsažena v ustanovení § 35 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách.
Cílová skupina osob, kterým je určena služba sociální rehabilitace, není zákonem jednoznačně definována. Z charakteru základních činností služby však lze vyvodit, že cílovou skupinu lidí představují zejména osoby se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení. Na rozdíl od sociální služby sociálně terapeutické dílny, kde je cílová skupina lidí v definici sociální služby zákonem jednoznačně stanovena, je u sociální rehabilitace širší prostor ke spekulacím o cílové skupině. Základní kritérium pro správné vymezení cílové skupiny osob u sociální rehabilitace se však nijak neodlišuje od situací u jiných druhů sociálních služeb. Vždy se jedná primárně o to, jak základní činnosti sociální služby dokáží odpovídat na potřeby člověka, který patří k určité cílové skupině lidí. Schopnost přispět k naplňování potřeb lidí prostřednictvím poskytování základních činností služby sociální rehabilitace je tedy klíčovým kritériem pro určení cílové skupiny osob, pro něž je tento druh sociální služby určen.[2]
Se sociálních rehabilitací je úzce spojen pojem „community based care“ (komunitní péče), kdy je odpovědnost za péči o osoby se zdravotním postižením nebo o osoby sociálně znevýhodněné přenesena na regiony dle místa trvalého bydliště.[3]
Klíčovou osobou pro oblast sociální rehabilitace je sociální pracovník, který zajišťuje poradenství v oblasti sociální péče, provádí sociální šetření a zprostředkuje jednání klientů s úřady nebo organizacemi zdravotně postižených. Dále také pomáhají s návratem a přechodem z ústavního zařízení do místa bydliště, ale i při získávání práce, začleňování do pracovního poměru nebo řeší situace vzniklé v případě týrání.[4]
Reference
- ↑ § 70 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů
- ↑ Sociální rehabilitace (§ 70) a sociálně terapeutické dílny (§ 67) [online]. Praha: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, 14. března 2019 [cit. 04-16-2025]. Dostupný z: https://www.mpsv.cz/socialni-rehabilitace-70-a-socialne-terapeuticke-dilny-67-.
- ↑ PFEIFFER, Jan. Koordinovaná rehabilitace. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, Zdravotně sociální fakulta, 2014. ISBN 978-80-7394-461-2.
- ↑ SLÁDKOVÁ, Petra. Sociální a pracovní rehabilitace. Praha: Karolinum, 2021. S. 35. ISBN: 978-80-246-4986-3.
| Sociální rehabilitace - (Diskuse k heslu) | ||
| Anglicky: | Německy: | Francouzsky: |
| Social rehabilitation | Soziale Rehabilitation | Réadaptation sociale |
